Náhled

Jak to bylo se zabíjačkou? Nový Zéland, konspirace a čistota myšlení

14. dubna 2019, 06:55
Petr Hampl | Vlastenecké noviny | Občanská aréna
Článek přečten: 9 krát.

Jsme už zvyklí na to, že mnohé události, které nám velká média v první chvíli předkládají jako nepochybné, se rychle ukážou jako nehorázné lži. Třeba novičok. Nebo ruské zasahování do amerických voleb. Assadovy chemické zbraně. Srbské masakry kosovských a bosenských muslimů. A mnohé další. Petr Hampl foto: © Centrální informační agentura, z. s. (CIA) – © Radek Velička Pokaždé je vytvořena taková atmosféra, že každý, kdo by se snad odvážil mediální verzi zpochybňovat, je označen duševně chorého. Pokaždé je vytvářen tlak, aby se lepší lidé štítili zpochybňovačů. A pokaždé se ukáže, že zpochybňovači měli pravdu. Jenže z toho ještě nevyplývá, že každá událost musí být zinscenovaná konspirace. Občas se něco stane doopravdy. Dokonce velmi často. A když mozek není zvyklý kriticky rozlišovat, ale všechno paušálně označuje za inspiraci, pak může upadnout do myšlenkové pasti. Vynechá nepříjemné otázky (např. proč by si někdo dával s takovou konspirací práci) a místo toho se zaměří na rozvíjení fantazií. Vznikají tak příběhy, v nichž vystupují stovky herců, filmová studia, netušené vynálezy, nové druhy energií, a občas třeba i mimozemšťané. Tak tedy neupadnout do pasti paranoidního konspiračního myšlení a zároveň se nedat ošidit mediálními manipulacemi? Těch pomůcek a kritérií je celá řada, ale dnes zkusím nabídnout jedno. Vychází z otázky, jestli to celé dohromady dává nějaký logický smysl. Jaký smysl by mělo, aby Assad nasadil chemické zbraně ve chvíli, kdy už měl válku prakticky vyhranou? Proč by Sověti kryli, že Američani nebyli na Měsíci? Nebo třeba střelba v mešitě v novozélandském městě Christchurch. Z toho, co víme, můžeme postavit několik příběhů, které dávají různě dobrý logický smysl. Příběh první. Mladý australský dělník Brenton Tarrant postupně zjišťuje, že probíhá likvidace západní civilizace a bílé rasy. Čte knihy, ověřuje si statistiky, cestuje po světě, mluví s mnoha lidmi, má srovnání a dospívá k závěru, že to opravdu je tak špatné. Zjišťuje, že vládcové destrukci podporují a nevidí žádnou cestu, jak by bylo možné zkázu zastavit. Kdyby měl kolem sebe ty správné lidi, možná by se zapojil do nějaké strany, podporoval politika, vedl vzdělávací kroužek nebo třeba organizoval domobranu. Ale taková možnost se neobjevila. Jeho zoufalství tedy rostlo, až vyústilo v zoufalý čin – masakr v mešitě s cílem vyprovokovat vlnu represe. Brenton Tarrant očekával, že během několik týdnů proběhnou opatření, která by jinak byla roztažena do 10 – 15 let a která by proběhla po tak malých krůčcích, že by si jich vlastně nikdo nevšimnul. To vše popsal jasně a logicky ve svém manifestu, o kterém jsem informoval zde. Pokud jsou mediální zprávy ze současného Nového Zélandu pravdivé, tak vše probíhá podle Tarrantova očekávání. Poměry se hodně podobají těm, jaké známe z filmů o nacistické okupaci. Domo Číst celý článek >>>

Zveřejněte komentář na FB.

Líbí se Vám tato stránka? Sdílejte ji s ostatními.

Přidat.eu záložku

 

+ Přidej RSS kanál | Copyright (c) 2009 Seznam.name. All rights reserved. Created by Kukej | Kontakt | Výměna odkazů

0.55676