Náhled

Ben Cristovao: Rasismus na Facebooku bych nezakazoval. Na svého nepřítele rád vidím

12. května 2019, 11:28
Článek přečten: 19 krát.

Ben Cristovao: Rasismus na Facebooku bych nezakazoval. Na svého nepřítele rád vidím Je to pár týdnů, co jste se vrátil z Ria de Janeira, kde jste natáčel klip k novému singlu. Jaké zážitky jste si odtud odvezl? Podíval jsem se třeba do místních favel, chudinských čtvrtí, které vznikly, když kolonizátoři vytlačili původní obyvatele ze středu města do okolních kopců. Přestože jsou lidi, kteří ve favelách bydlí, tak trochu odstřižení od společnosti žijící v centru a nedostávají takové pracovní příležitosti, snaží se vytvořit si pro sebe funkční komunitu. Ta má pochopitelně svá vlastní pravidla, takže může být nebezpečná pro někoho zvenčí, ke komu obyvatelé favel ne vždycky přistupují s pochopením. Vy jste si ale, předpokládám, jejich porozumění získal, když vám tam dovolili chodit s kamerou. Sehnali jsme si průvodce, který tamní poměry zná, a taky nás doprovázeli sekuriťáci. Díky tomu jsme se podívali i tam, kde by se běžně člověk s kamerou nemohl ani ukázat. Místní mi ale přišli moc přátelští, srdeční a živí. Na mě to tam bylo možná až moc živé. Rád trávím čas mezi lidmi, ale nepotřebuju pařit každý den. Obyvatelé favel jsou naopak zvyklí mít party denně. Pořád jsou venku na ulici, tancují a pijí. Rio de Janeiro má pro vás zároveň osobní význam, protože úspěšně závodíte v brazilském jiu-jitsu. V jednom rozhovoru jste říkal, že jste se bojové umění nikdy neučil, protože by vás vzrušovala představa někomu ublížit. Co vám tedy přináší? Za prvé díky němu získávám vědění, jak se chovat v situaci, ve které bych se s násilím setkal. To mi dává na fyzické úrovni pocit klidu. Na mentální úrovni pak bojové umění vnímám jako meditaci, jako výchovu. Vždycky se při něm totiž můžu střetnout s nějakým mistrem, který je technicky nade mnou. Ať už se mi jinde v životě jakkoli daří, kdykoli může přijít někdo, kdo mě uškrtí. Když si tohle pravidelně uvědomujete, snadněji se vyvarujete toho, aby se z vás stal idiot. Proto si myslím, že svoje jiu-jitsu by měl mít každý člověk, který pracuje s velkou masou lidí a připadá si zrovna na vrcholu. Každý takový člověk by si měl podle mě najít něco, co ho vždycky srovná. Pro mě takhle funguje právě jiu-jitsu, protože se při něm neschováváte za žádné oblečení ani řetězy, všichni mají stejná kimona a jediné, na čem v tu chvíli záleží, je to, co umíte. Sedíme ve veganské restauraci a k obědu jste si objednal hummus. Hlavně v období, kdy jste vydal song Těžký váhy, mi přitom přišlo, že jste se vcítil do role tvrďáka, který chce mít co největší bicepsy, což si spojuju spíš s jídelníčkem založeným na mase. Jak jste se k rozhodnutí jíst jenom rostlinnou stravu dopracoval? V období, o kterém mluvíte, jsem chtěl dát ostatním chlapům vědět, že jsem taky chlap, a že by mě měli brát vážně. Dá se říct, že mě společnost dotlačila k tomu, abych ukázal, že taky umím být drsný, že taky dovedu zvednout trilion kil. Tehdy pro mě posilování znamenalo podobnou meditaci jako dnes jiu-jitsu, ale po chvíli mi ta komunita z posilovny začala připadat trochu plytká. Zdálo se mi, že se všichni neustále koukáme do zrcadla, kolik má kdo svalů, a jíme excesivní množství masa jenom proto, abychom někomu něco dokázali. Když totiž jdete v dnešním světě po ulici, nepotřebujete odhazovat obrovské klády ani nic jiného, takže se o ty svaly snažíte z jiných důvodů. Tím pádem jsem si řekl, že se musím posunout jinam a skončil jsem u jiu-jitsu, které chápu jako bezednou studnici bojových technik. Vím, že se všechny z nich za jeden život nikdy nenaučím, což se mi líbí, protože tak budu pořád vidět další směry, jak se zlepšovat. Tím, že mi najednou nezáleželo na tom, abych měl větší a větší svaly, začal jsem víc uvažovat nad tím, co jím, ve vztahu ke svým hodnotám. Vždycky jsem říkal, že mám rád zvířata, ale zároveň jsem je jedl a v tom jsem viděl rozpor. Jeden kamarád mi pak ukázal, že veganské jídlo může chutnat skvěle, že bez masa o nic nepřijdu a že bez něj můžu dál naplno dělat i bojový sport. K rozhodnutí nejíst živočišné výrobky mě o to víc motivovalo, když jsem zjistil, jak moc díky tomu ulehčím planetě. Většina lidí si třeba vůbec neuvědomuje, že k vyprodukování jednoho kilogramu hovězího masa potřebujete 15 tisíc litrů pitné vody. Řekl jsem si, že když mám tu šanci lidi ovlivňovat, měl bych jim jít pozitivním příkladem a nežít tak, jako bych si tady mohl dělat, co chci. Přejděme od vaší sportovní kariéry k té hudební. Všiml jsem si, že hostujete na novince od Pala Habery, se kterým jste se loni potkal v porotě Česko Slovenské SuperStar. Jaké pro vás bylo porotcování v soutěži, které jste se kdysi sám zúčastnil? Uznání od člověka, který mě kdysi sám hodnotil, pro mě byla čistá radost. Kamarádství s Palem Haberou beru jako jeden z nejdůležitějších vztahů, které jsem za poslední dobu navázal. Divákům a soutěžícím se Palo může zdát jako kat, ale ve skutečnosti se jenom chová upřímně, což je v prostředí, kde si lidi mažou med kolem huby a nikdo nikomu nechce nic říct naplno, dost cenné. Sám jsem při porotcování co nejvíc čerpal z vlastních zkušeností s účastí ve finále. Na rozdíl od ostatních jsem tolik neřešil, kdo jak zpívá, ale spíš to, jaký mám z konkrétního soutěžícího pocit, a jestli mě něčím zaujal. Věděl jsem totiž, že zpěv se dá naučit. Spousta lidí má dojem, že zpěv je hlavně o talentu, ale ve skutečnosti stojí na tvrdé práci a drilu. Technika zpěvu vychází z hlasivek a bránice, a můžete si ji tedy vypiplat. Kromě důrazu na barvu hlasu a osobnost soutěžícího jsem dbal taky na to, aby se účastníci na pódiu nemuseli potýkat s jakoukoli šikanou. To se v talentových soutěžích často děje, protože z pohledu televizní show je přitažlivé, když někdo dostane tvrdou k Číst celý článek >>>

Zveřejněte komentář na FB.

Líbí se Vám tato stránka? Sdílejte ji s ostatními.

Přidat.eu záložku

 

+ Přidej RSS kanál | Copyright (c) 2009 Seznam.name. All rights reserved. Created by Kukej | Kontakt | Výměna odkazů

1.56843